2. Tajemství

13. dubna 2012 v 10:00 | Pouli |  Čistá krev



Obloha byla šedivá a celý den pršelo, což v Anglii nebylo nic neobvyklého. Pochmurné a teskné počasí kopírovalo Narcissinu náladu. Od sňatku uplynuly tři roky a Malfoyovi stále marně čekali potomka. Zatímco společnosti a přátelům tvrdili, že na dítě prozatím nemají pomyšlení, v soukromí se oba trápili a Lucius sjednával diskrétní schůzky s různými kouzelnickými léčiteli. Bez výsledků.
Narcissa už byla zoufalá. Tolik toužila po dítěti. A proto udělala něco nemyslitelného. Vypravila se za mudlovským doktorem. Odpovědi dostala stejné jako od lékouzelníků: čekat.
Narcissa podala svůj plášť do deště u dveří Dobbymu a vykročila k šatně, aby ze sebe svlékla i ostatní navlhlé oblečení. Zarazily jí hlasy, ozývající se z Luciusovi pracovny. Nečekali hosty. Popravdě ani Lucius ještě neměl být doma. Proto si návštěvu lékaře naplánovala na dnešní den.
Urychlila převlékání a šla hosta přivítat. Ale útržky rozhovoru jí přinutily zůstat poslouchat za dveřmi.
"Možná bys jí mohl vyměnit. Nebo si pro změnu užít s jinou," navrhoval právě Gatiss, dlouholetý Luciusův přítel.
"Prosím." Luciusův tón byl dostatečně varovný.
"Všichni už si začínají šuškat. Že není schopná dát ti syna, dědice," pokračoval Gatiss nedbaje na Luciusovo rozpoložení. "Nebo mi ji na večer pujč. Já už jí vysvětlím, co..."
Lucius s třísknutím položil svou sklenku whisky na stůl, popadl přítele za límec a narazil ho na stěnu. "Uvědomuješ si, že tu celou dobu urážíš mou manželku," syčel mu Lucius do obličeje. Gatiss si uvědomil, že si dovolil příliš. Kdyby měl kam, začal by couvat.
"Ale no tak, příteli. Je to jen ženská," snažil se Gatiss vše převést na lehčí váhu.
"Je to moje manželka. A patří jí tvá úcta. Už nikdy se o ní nebudeš vyjadřovat podobným způsobem. Nebo ještě lépe. Už nikdy o ní a na ní nepromluvíš," pokračoval Lucius ledově a vytáhl svou hůlku.
"Jak si přeješ, příteli," odsekl Gatiss pohrdavě. "Příjemný zbytek dne. Vyprovodím se sám," dodal nuceným konverzačním tónem s potlačovanou zlostí a odkulhal z pracovny. U domovních dveří vztekle vytrhl Dobbymu svůj plášť a klobouk a nacpal ho do stojanu na deštníky. Prásknutí dveří bylo to poslední, co od něho kdy Narcissa slyšela. V sídle Malfoyových se už nikdy neobjevil.
Narcissa stála za těžkým zeleným závěsem přes okno na chodbě před pracovnou a zrychleně dýchala. Co slyšela rozhodně nebylo určeno jejím uším. Lucius právě zahodil přátelství, víc - dlouholetou výhodnou známost. A to vše kvůli ní. Proti své vůli se neubránila úsměvu.
Po několika minutách, která poskytla Luciusovi na uklidnění, se odhodlala vejít za ním do pracovny. Vzhlédl od rozepsaného dopisu ještě než stihla zaklepat na dveřní rám. "Narcisso," pozdravil jí. Po epizodě s Gatissem nebylo v jeho gestech nebo tónu hlasu ani památky. Opět se choval dokonale chladně a zdvořile.
"Měli jsme hosty?" ukázala Narcissa na dvě nedopité sklenky na stolku.
"Stavil se tu Gatiss. Nic důležitého," odbyl jí Lucius. Očividně o tom nechtěl mluvit. Přinutil tak Narcissu přemýšlet jaké další podobné věci před ní tají.
"Kde jsi byla?"
"Ve městě. Nakupovala jsem."
Lucius se přestal přehrabovat v papírech na pracovním stole, jako doposud během jejich rozhovoru. "Nelži mi, Narcisso!" řekl prudce.
Leknutím nadskočila. Byla zmatená. Právě se mu povedlo vyhnat jí všechny romantické představy z hlavy. Už nebyl tím mužem, který jí bránil před Gatissem.
Mlčela. Nenapadala jí rychle žádná další výmluva. A ani nechtěla lhát. Nebyla hloupá, aby to zkoušela znovu. Lucius zcela jasně věděl, že lže. Ale jak?
"Jak...?"
"Poslal jsem za tebou Dobbyho se vzkazem. Řekl mi, kde jsi byla. Nemohl ho doručit. V místnosti plné mudlů."
Narcissa mlčela. Bála se Luciusova hněvu. Nechtěla ho nevhodnými slovy popudit ještě více. Stála na místě a čekala, na další Luciusův krok.
Vstal od stolu a pomalu přešel blíž. Zastavil se těsně před ní. Chytil jí oběma rukama za ramena a podíval se jí do očí.
"Co říkal?" zeptal se tiše. Jakoby byl zločin tu otázku vyslovit. Vpíjel se do ní, tak zranitelný, tak plný zájmu. Předchozí zlost byla pryč. A Narcissa opět viděla muže, kterého by mohla milovat. Který ji k sobě pustil.
Byla dokonale zmatená. A věděla, že překvapení se odráží v její tváři. "V podstatě to samé co lékouzelníci. Jsem naprosto zdravá. Chce to jen trpělivost a netrápit se, že dítě stále nepřichází."
"Dobře," přikývl, spíše pro sebe. "Už o tom nikdy nebudeme mluvit. A ty už nikdy nenavštívíš žádného mudlovského šmejda. Nepřeji si, aby se to ještě někdy opakovalo. Rozumíš." Ten starý, pyšný Lucius byl zpět. Ona chvíle lidského porozumění pominula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 13. dubna 2012 v 13:57 | Reagovat

Nádhera! Kouzelné... fantastické... dokonce bych i uvěřila, že to byl >pravý<  Lucius :-) Moc hezké a těším se na další ;-)

2 Mai Mai | Web | 13. dubna 2012 v 16:52 | Reagovat

přetvářka je velice zajímavá věc...
Lucius se Narcissy zastává před ostatními, a přitom by ji nikdy nepřiznal, že ji má rád...
a přesto to tak je. a i on se chytá pověstného stébla v podobě toho, co snad říkal mudlovský lékař.
jedním slovem, perfektní

3 Emily•Charlotte Emily•Charlotte | Web | 13. dubna 2012 v 19:16 | Reagovat

Moc pěkné! :)

4 Moni Moni | Web | 13. dubna 2012 v 21:37 | Reagovat

Hmm... Tak Draco ne a ne přijít :-D Zajímavé je, jak Lucius dokáže znenadání změnit nálady a tńy hlasu, a pokaždé je jiným člověkem. Věřila bych dokonce, že to tak mohlo být ve skutečnsti, akorát jsem nikdy nezjistila, kdy měli Draca :-? Dvěma slovy: Perfektní kapitola! :D

5 Surynka Surynka | Web | 14. dubna 2012 v 9:41 | Reagovat

[4]: mrkni se na hp-lexicon.com a tam to všechno najdeš přesně. Věk, kdy se narodili, děti, někde menší historie rodu a takový ten strom, jak jsou tam všichni předci atd. A souhlasím s tebou, tahle kapitola je úžasná a nemůžu se dočkat pátku, až nám sem Pouli vloží další ;-) :-D

6 Pouli Pouli | Web | 14. dubna 2012 v 12:26 | Reagovat

[1]: [3]: Díky

[2]: Popsala jsi to naprosto přesně.

[4]: Všichni asi víme, že Dráček se nakonec objevit musí. :-)

[5]: Já to většinou hledám v knihách nebo na wikipedii. (Když jsem líná, tak si to prostě vymýšlím. :-D )

7 Surynka Surynka | Web | 14. dubna 2012 v 18:47 | Reagovat

[6]: já taky, ale občas jsem puntičkář a na tom lexiconu je to všechno dopodrobna vysvětlené, včetně stručného popisu, co se dělo mezi obdobím  po skončení bitvy a epilogem... takové dodatkové informace :D

8 nel-ly nel-ly | Web | 14. dubna 2012 v 23:35 | Reagovat

Jak ty to děláš, zase se mi nejvíc líbí úplný závěr. S rozhovory s Luciusem je vždycky potíž, protože si ho každý představuje jinak (i já mám svoji představu zafixovanou), ale je fakt, že tvoje pojetí se čte příjemně... budu se těšit na pátek :)

9 marke marke | 15. dubna 2012 v 14:28 | Reagovat

uzasne stejne jako tvoje jine povidky
:)

10 Pouli Pouli | Web | 15. dubna 2012 v 14:56 | Reagovat

[8]: To nevím. Jsem ráda, že se ti to čte dobře, i když ti postavy nesedí.

[9]: díky

11 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 21. července 2012 v 12:06 | Reagovat

Snad pokaždé, kdy jsem četla něco s Luciusem, tak v té povídce byl takový trouba, ale pravdou zůstává, že on prostě takový je, jak líčíš zde v povídce. Tuhle kapitolu jsem přečetla jedním dechem, vážně pěkné :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.