Povídka na přání: Karetní partička (Harry Potter FanFiction)

17. listopadu 2011 v 16:21 | Pouli |  Celé povídky
Tahle povídka byla napsaná na přání Amestei. Mělo by tam být snad všechno. Zbytek Bradavic jsem nemohla samozřejmě naskládat do jediné místnosti, tak jsem to trochu obešla. Dokonce se mi tam povedlo procpat i kapku romantiky při svíčce. Jen to drama.... Není to moje silná stránka. Prostě si ho tam budete muset domyslet.

Takhle vypadalo zadání:
- Hlavní postavy:
Lord Voldemort (již mírně senilní, nedoslýchavý), Harry (S malilinko větším egem, než by měl mít...), Hermiona, Ron, Brumbál (mírně osleplý, taktéž senilní)
- Vedlejší postavy:
Zbytek Bradavic, oněmělá mandragora
- Doba (ročník):
Konec sedmého ročníku
- Žánr:
komedie, chvilkou drama, jako nepovinný bonus kapka romantiky
- Velmi krátký děj → o co v téhle povídce hlavně pujde...:
Lord Voldemort na partičce karet s Brumbálem, jeden neslyší (přeslechy), druhý nevidá (přehledy). Přijdou tam Harry, Hermiona a Ron s Mandragorou...
A dál je to na vás. :-D
P.S.: Abyste se moc netrápili, tato povídka (pokud bude vykonána) budiž jednorázová.:-D




U Prasečí hlavy bylo ten den prázdno. Hostinský mlčky utíral mokré sklenice špinavým hadrem. Jediný zvuk byl slyšet z tajného zadního salonku, který hostinský půjčoval významným hostům pro jejich nepoctivé obchody.

Ve spoře osvětlené místnosti stál pouze stůl s potrhaným ubrusem. Seděly u něho dvě postavy. Jedna byla zahalena v černé kápi. V ruce držela několik starých umaštěných karet. Z rukávu jí vyčuhovala čtyři esa.

Druhá osoba, jak se zdálo, si podvodu nevšimla. Muž s dlouhým bílým plnovousem neustále cvakal speciálním zapalovačem a snažil se projasnit temnotu v místnosti.

"PROČ TADY SEDÍME JEN MY DVA? NA MARIÁŠ NÁS MUSÍ BÝT ALESPOŇ.... TŘI," křičel Lord Voldemort

"Opravdu jsme jen dva? Ani jsem si nevšiml. Pozval jsem pár žáků, hned tu budou," uklidňoval ho profesor Brumbál.

"RAKŮ? A JAKOU CHODBOU? VŽDYŤ TADY ŽÁDNÁ CHODBA NENÍ."

"Né raků. Proč by sem chodili raci? A jak by asi v klepetech drželi karty? Vždyť by z nich vyrobili vystřihovánky."

"TAK PROČ JSI JE ZVAL?"

"Já je nezval. Nebo ano?"

"ŘÍKAL JSI, ŽE PŘIJDOU RACI."

"Žáci, přijdou. Studenti."

"JACÍ STUDENTI?"

"To si nepamatuju. Možná jsem opravdu pozval raky," přemýšlel profesor Brumbál a pročesával si při tom svůj vous.

"CO ŘÍKÁŠ? NESLYŠEL JSEM TĚ"

Dveře do salonku někdo hlučně vykopl. V dveřním rámu stál Harry Potter. Za zvuku titulní písně filmové série, kterou pustil na svém iPodu, došel až k profesoru Brumbálovi. Se slovy: "Nazdar, říďo. Jak se vede?" mu věnoval přátelskou herdu do zad.

"Velmi dobře, drahý chlapče, na jehož jméno si hned vzpomenu."

"Dobrý den," pozdravil nesměle Ron, který držel v ruce mandragoru. Hermiona vytáhla ze školního hábitu svou hůlku a opravila zničené dveře.

"Rone, Hermiono, posaďte se. A ty taky Belby," řekl profesor Brumbál mandragoře.

"AHOJ, VÍTEJTE, SEĎNETE SI A HRAJEME," zakřičel Voldemort.

"Omluvte mého nepřítele," řekl Brumbál. "Je už trochu nedoslýchavý a myslí si, že i ostatní mají stejný problém," vysvětil Brumbál Harrymu, Ronovi, Hermioně a mandragoře proč Voldemort křičí.

Ron posbíral všechny karty, které našel, poctivě je zamíchal a znovu rozdal.

"Hrajeme mariáš," informoval ho profesor Brumbál.

"TEĎ NEPOTŘEBUJEŠ PRŠIPLÁŠŤ. ROZDEJ TY KARTY BEZ NĚJ."

Ron ignoroval Voldemortovu poznámku a vyhodil první kartu na stůl. Voldemort i Brumbál začali na stůl okamžitě po jedné vyhazovat své karty a hádali se, kdo vynesl poslední kartu a tím prohrál.

"Ale takhle se mariáš vůbec nehraje," protestovala Hermiona. "Náhodou sem s sebou přinesla pravidla. Přečtu vám je," rozhodla a začala nahlas předčítat.

"Nudáááááá!" zívl Harry, zhoupl se na židli a pohodlně si natáhl nohy na stůl. "Budeme raději hrát hru, kterou vyberu já. Souhlasím s tím? Ano. Výborně. Zahrajeme si prší," rozhodl Harry, sebral Hermioně knihu s pravidly a vyhodil ji z okna. "Má někdo nějaké námitky?"

Všichni mlčeli. I mandragora mlčela.

"TA PRAVIDLA NIKOHO NEZAJÍMAJÍ, ZAHRAJEME SI PRŠÍ," řekl Voldemort, který Harryho předtím neslyšel.

"Kdo si myslíš, že jsi? Mě nebudeš pořád ignorovat," rozčiloval se Harry a hledal ve svém zlatém hábitu hůlku.

"JÁ JSEM NEJVĚTŠÍ KOUZELNÍK VŠECH DOB!" křičel Voldemort a namířil na Harryho svoji hůlku.

"Ne, já jsem největší kouzelník všech dob!" oponoval mu Harry a začal z kapes vytahovat oslavné výstřižky z novin, které měly jeho slova dokázat.

"Ale, chlapci, tak se nehádejte. Vždyť tohle je přeci jasné. Já jsem největší kouzelník všech dob," uklidňoval je Brumbál. "Voldemorte, je neslušné na někoho ukazovat," napomenul ho Brumbál, který si myslel, že Voldemortova hůlka je jeho prst. "A ty, Harry, si zase hezky sedni. Zapálíme si svíčku a uděláme si tu přátelskou atmosféru. A budeme v míru a lásce pokračovat ve hře," navrhl Brumbál a vyndal na stůl červenou čajovou svíčku.

Hermiona ho začala okamžitě poučovat o nebezpečí manipulace s otevřeným ohněm.

Ron vyndal z kapsy párek a snažil si jej nenápadně nad svíčkou ohřát.

Harry si opět sedl a zářivě se usmíval, pro případ, že by do místnosti vtrhl dav fotografů z Denního věstce.

Voldemort syčel, znechucen intimností prostředí, kterou Brumbál pomocí svíčky vytvořil.

Mandragora mlčela.

Jakmile si Hermiona uvědomila, že poučovat o něčem profesora Brumbála nemá smysl, protože vše stejně brzy zapomene, přestala. Namísto toho vzala karty, zamíchala je a rozdala.

"Prosím tě, děvenko, co je tohle za kartu?" zeptal se Brumbál Harryho, který seděl vedle něho a připlácl mu svou kartu na čelo.

"Vyvoleného se dotýkáme jen za poplatek deset galeonů," upozornil ho Harry. "Je to piková desítka."

"A tahle?" dotázal se znovu Brumbál na druhou kartu.

"To je srdcové eso."

"A tady tahleta?"

"Pane profesore, nechcete si raději vzít silnější brýle?" radila Brumbálovi Hermiona.

"Nechápu na co, já vidím dobře," ohradil se Brumbál dotčeně. Otočil se na Voldemorta, který seděl z druhé strany, ukazoval mu své karty pod stolem a něco mu šeptal.

"COŽE? JÁ TĚ NESLYŠÍM. CO MI TO ŘÍKÁŠ?"

"Ptám se tě, co je to za kartu."

"TO JE KŘÍŽOVÁ SEDMIČKA. TA SE MI HODÍ. VYMĚNÍM TI JÍ ZA KŘÍŽOVOU DESÍTKU."

"Tak to ne, to je proti pravidlům," protestovala Hermiona. "No řekněte," pobízela Harryho a Rona, aby s ní souhlasili. Kluci mlčeli. I mandragora mlčela.

"Možná bychom si mohli dát na chvíli pauzu," navrhl Ron.

"DÁME SI NA CHVÍLI PAUZU," navrhl Voldemort.

"To je dobrý nápad," souhlasil Harry. "Konečně se ti taky povedlo říct něco, co ještě nikdo neřekl."

"Ale já jsem to říkal," namítl Ron.

"KDO TADY KÝCHAL? NIKOHO JSEM NESLYŠEL."

"Vážně, Rone, kamaráde. Promiň, neposlouchal jsem tě. Měl jsem zrovna na práci něco důležitějšího," řekl Harry a schoval do kapsy zrcátko, ve kterém si dosud prohlížel svou jizvu.

"Dáme si hrnek dobrého čaje," navrhl Brumbál a vstal od stolu.

"Pojďte se mnou Belby, dojdeme si ho objednat k hostinskému," řekl mandragoře a odešel k výčepu.

"Harry!" zvolala pohoršeně Hermiona. "Ty si označuješ karty. A pomocí svého podpisu."

"Já pouze trénuju, Hermiono. Tomu ty nemůžeš rozumět. Uvidíš, jakou cenu ty karty jednou budou mít."

Hermiona nedbala na Harryho slova a všechny karty vyhodila z okna. Následně vyčarovala úplně nový balíček.

Lord Voldemort zatím bavil Rona historkami o svých úspěších.

"No fuj, to je odporné," šklebil se Ron.

"MÁŠ PRAVDU, BYLO TO VÝBORNÉ," přikyvoval nadšeně Voldemort a pokračoval ve vyjmenování temných kleteb a mučebních technik. Chvilkami si u toho zdříml a po probuzení všechny opakovaně ujišťoval, že neusnul. Protože zlo nikdy nespí.

Někdo zaťukal na dveře a všichni okamžitě zmlkli. Napjatě poslouchali. Kdo to může být? A co chce?

"CO ŘÍKÁTE? ASI VÁS ŠPATNĚ SLYŠÍM," zeptal se Voldemort do ticha a očekávaje odpověď přeskakoval očima mezi Harrym, Ronem a Hermionou.

Do místnosti vešel profesor Brumbál a zmateně se rozhlížel. "Nevíte kam jsem šel? Zapomněl jsem, proč jsem odešel. A nebyl jsem si jistý, jestli jsem byl předtím tady," vyptával se profesor Brumbál. Pak uviděl na stole karty.

"Á, my hrajeme karty. Tak, mládeži, pokračujeme," rozhodl a začal rozdávat.

Lord Voldemort absolutně ignoroval pravidla hry. Hrál vždy kartou, která se mu hodila.

"Ale to nemůžete," protestovala Hermiona, Harry a Ron. Mandragora mlčela.

"A proč by nemohl? Já v tom nevidím problém?" nechápal Brumbál a mžoural do svých karet. "A proč s námi nehraje taky Belby?" divil se dál.

"JÁ JSEM LORD VOLDEMORT, VÁŠ TEMNÝ PÁN," křičel Voldemort, tentokrát úmyslně.

"To tedy ne!" protestoval dál neohroženě Harry.

"JÁ LORD VOLDEMORT ŘÍKÁM, ŽE MŮŽU HRÁT PIKOVOU DESÍTKU NA KÁROVOU SEDMIČKU. A KDO NESOUHLASÍ, TOHO POSTIHNE KLETBA CRUCIATUS," syčel s potlačovanou zlomyslnou radostí.

"No tak snad pro tentokrát," pípl Ron a ohlédl se na Hermionu, jestli souhlasí.

"Ne, to ne!" nedala se Hermiona. Chtěla Voldemortovi objasnit pravidla, ale Voldemort jí začal vyhrožovat hadím jazykem. Harry, Ron a Hermiona se nechali přesvědčit k drobnému ústupku a po zbytek hry Voldemortovi vše uznávali.

Jakmile si Lord Voldemort uvědomil, že vyhrává, navrhl hrát o peníze. Bohužel, po prohledání kapes bylo zjištěno, že peníze má jenom Harry.Voldemort nechtěl o předpokládaný zisk přijít tak snadno, takže spoluhráčům blahosklonně umožnil vsadit i jiné věci než peníze.

"Já mám mentolovou žvýkačku," chlubil se Ron a hrdě jí položil doprostřed stolu.

"Já mám jenom Zaklínadla pro pokročilé, a těch se nikdy nevzdám," oznámila Hermiona.

"Ta mají ještě menší hodnotu než Ronova žvýkačka. Voldemort je v kouzlech ještě dál, než normální pokročilý kouzelník," upozornil jí Harry.

Brumbál byl ochoten vsadit poslední věc, co zbyla z Bradavic, poté co je Voldemort zničil. Třísku z Nebelvírského jídelního stolu.

"To ne, pane profesore, nikdy nesmíte vsadit poslední zbytek Bradavic. Dokud ten nepadne Voldemortovi do rukou, Bradavice nepadly úplně," protestovali Harry, Ron a Hermiona. Mandragora mlčela.

"Máte pravdu. Navždy budu nosit zbytek Bradavic u srdce," řekl Brumbál a hrdě vrátil třísku do náprsní kapsy svého pláště.

"Tvá podlá hra skončila, Ty-víš-kdo," řekl Ron Voldemortovi. "Lstí si nás sem vylákal, abys nás obehrál o zbytek Bradavic. Snažil jsi se nás přesvědčit, že jsi náš kamarád historkami o lidech, které jsi zabil. Ale nepovedlo se ti to."

"Ano, hra skončila a já jsem vítěz," řekl Harry, stoupl si na stůl a začal si provolávat slávu.

"Tvé dny jsou sečteny, Voldemorte, Avada kedavra," řekl Brumbál a namířil hůlkou na mandragoru, která byla oněmělá hrůzou.

"CO SI ŘÍKAL? NESLYŠEL JSEM TĚ."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | Web | 19. listopadu 2011 v 4:12 | Reagovat

Moudrý klobouk !!! ^-^

1. HAVRASPÁR! - 58%
2. Nebelvír - 18%
3. Mrzimor - 15%
4. Zmijozel - 9%

2 Anne Anne | 19. listopadu 2011 v 21:27 | Reagovat

Ach bože! :-D Tak tohle je fakt dobrý :-D

3 Millie Millie | Web | 10. prosince 2011 v 20:26 | Reagovat

Úžasné a dokonalé

4 Mai Mai | Web | 9. ledna 2012 v 21:23 | Reagovat

skvěle vtipné! mám ráda legrační povídky.

[1]: kde je moudrý klobouk?

5 Pouli Pouli | Web | 9. ledna 2012 v 23:37 | Reagovat

[4]: To je právě jeden ze vzkazů, kvůli kterým jsem teď založila vzkazovník. Verča má u sebe na blogu možnost nechat si zjistit, kdo které koleje by tě klobouk zařadil.

6 Surynka Surynka | Web | 29. února 2012 v 10:51 | Reagovat

Psala jsem to na HP povídkách a píšu to tu zase! Tohle je naprosto dokonalý příběh, krásný, vtipný a já nevím, co ještě. Hrozně jsem se u toho nasmála :-) :D

7 Elena Elena | Web | 7. ledna 2013 v 17:02 | Reagovat

Tuhle povídku už jsem od tebe jednou četla a nějak ji zapomněla okomentovat. Ale stejnou chybu už neudělám :), takže:
tohle je opravdu moc dobrá jednorázová povídka - i když se Harry chová úplně jinak (a nejen on), tak mi to vůbec nevadilo a výborně jsme se u toho mlátila smíchy ;)
E.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.