1. ve vlaku

18. ledna 2011 v 13:13 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Konečně Zoe našla to správné kupé. Albus Potter se svou mladší sestrou Lily živě diskutoval o famfrpálu. V nebelvírském famfrpálovém týmu se totiž na letošní rok uvolnilo místo střelce a Lily by se o něj chtěla ucházet. Oba její starší bratři totiž už za školu hrají. James jako střelec a Albus jako chytač. Navíc James tento rok zastává i funkci kapitána.
Jejich bratranec Hugo zaujatě poslouchal vyprávění své přítelkyně Emily, o její sově. Emily, stejně jako Hugo, chodila do Havraspáru. Dali se dohromady v polovině třetího ročníku. Ale Hugo se snažil Emily okouzlit v podstatě od začátku.
Hugova starší sestra, Rose, si klasicky četla. Když uslyšela, jak Zoe otevírá dveře, zvedla hlavu:

"Jé, konečně někdo, s kým se dá normálně mluvit."
"Ahoj. Co to zase čteš?" Zoe za sebou zavřela a vzala Rose knihu z rukou. "Stmívání? Vážně? Tak už i tebe dostali!"
"Jen se snažím přijít na to, co je na tom tak úžasnýho," červenala se Rose. "Kdybys to viděla, takových nesmyslů. Například ti vlkodlaci se přeměňují jak je napadne. Kdyby to tak slyšel Ted Lupin." Rose ráda četla fantasy příběhy. A ještě raději v nich hledala nesmysly, které si mudlové navymýšleli.
"Ale změňme téma," zaklapla knihu. "Co prázdniny?"
"Vždyť jsem ti to všechno už psala."
"Poslední dopis mi přišel před třemi dny. To se mohla stát spousta nových věcí. A pak, ty tomu psaní nikdy moc nedáš."
To byla pravda. Dopisy od Rose bylo barvité líčení událostí, vždy hustě popsaných několik stránek. Zoiny dopisy se spíše podobaly strohým novinovým zprávám, které mají za úkol pouze informovat. A tak byla Zoe nucena znovu vše Rose převyprávět.
Krajina za okny Bradavického expresu rychle ubíhala. Emily konečně přestala mluvit o své sově a začali s Hugem probírat společné bradavické známé. Rose a Zoe se k nim velmi rychle přidaly.
Asi v polovině cesty vtrhl do kupé James Potter: "Ahóój, jdu vás zkontrolovat mládeži." a konečně tak přerušil Albuse a Lily od jejich nekonečných rozborů různých famfrpálových taktik a triků.
"Tak zkontrolovat, jo?" obořila se na Jamese Lily. "Tady si někdo myslí, že když je v posledním ročníku, že si může dovolovat."
"Klid, sestro. Rose, nevíš náhodou, kdo je letos primusem?"
"Vím, ale tobě to milý Jamesi neřeknu."
"Pořád se na tebe zlobí," prozradil bratrovi Albus.
"No tak, Rose. Vždyť jsem to dal do pořádku. Omlouvám se ti už čtyři hodiny. Co mám ještě dělat?"
"Co proved?" zeptala se Zoe. Rose jí nic neřekla.
"Trochu jsem jí pomáhal s balením," odpověděl jí James.
"Jo, pomáhal," zvolala Rose a zamračila se na něj. "Všem mým knihám přičaroval nožičky a oni se rozutekly po celym baráku. Sháněli jsme je dohromady skoro hodinu a Dějiny Bradavické školy už jsme nenašli."
"Málem jsme pak nestihli vlak. Táta dost překračoval rychlost a dvakrát zapomněl na přednost zprava. Mamka statečně mlčela a na nádraží mu nenápadně vzala klíčky od auta," řekl Hugo.
"Vaši ti Dějiny jistě pošlou, až je objeví," uklidňovala Rose Zoe.
"Spíš dohoní," chichotala se Lily.
"Byl to dobrý plán," bránil se James. "Myslel jsem, že do tvého kufru dojdou samy, aby jsi se s nimi nemusela tahat."
"Příště až zas budeš myslet, tak prosím tě daleko od mých věcí."
"Dobrá, dobrá, vzdávám to," pozvedl James ruce v marném gestu. "A ještě jednou se ti, Rose, z celého srdce, co nejupřímněji omluvuju. I tvým knihám a rodině. A své rodině, která s hledáním knih taky musela pomáhat a ..."
"Padej už, ty opičáku," vystrčila Zoe Jamese z kupé a zavřela dveře. Albus ještě zatáhl závěsy, aby se nemuseli dívat na Jamesovi útrapné výrazy.
"Jak dlouho se budeš zlobit?"
"Ještě celou večeři," řekl Rose. "Dýl to u Jamese nemá smysl. Bude už vyvádět jiný lumpárny."
"A kdo je vlastně primusem?" zeptala se Emily.
"Thomas Geller od vás z Havraspáru a Jane Thompson z Mrzimoru."
"Ta drobná brunetka, jak po ní James koukal před prázdninami?" ujišťovala se Zoe.
"Měli i párkrát rande," řekla Lily. "Jenže James to nějak pokazil a ona s ním nemluví."
"Když jsme u těch holek. Kdy už pozveš Jennu na rande?" zeptala se Zoe Albuse, který vzápětí zčervenal.
"Až to bude, všimneš si toho," slíbil. "Nemůžu k ní jen tak přiběhnout a všechno zkazit. Zvlášť teď, když si mě konečně všimla."
Jenna Waltersová se Albusovi líbila už pár měsíců. Albus s ní minulý rok seděl na lektvarech, ale jinak bylo téměř nemožné ji zastihnout bez houfu kamarádek. Naštěstí Rose byla dobrý manipulátor, a tak Albus loni potkával Jennu nápadně často. Jejich setkání bohužel začínalo i končilo jedním a tím samým pozdravem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vea Bazisey Vea Bazisey | Web | 22. ledna 2011 v 18:47 | Reagovat

Páni, strašně ráda mám období Pobertů, ale od téhle chvíle mám ráda i období Harryho dětí, strašně moc chci pokračování, které si určitě přečtu. :-)

2 Maggie Maggie | Web | 19. března 2011 v 16:15 | Reagovat

Super, zatím jsem četla málo povídek o nové generaci, tak si trochu rozšíříme obzor:D

3 Mai Mai | Web | 18. ledna 2012 v 8:54 | Reagovat

ohó! takové pomáhání s balením bych asi nechtěla :D
zlobit se do večeře, poněvadž to dýl nemá smysl :-D

4 Moni Moni | E-mail | Web | 22. března 2012 v 21:13 | Reagovat

Ty nožičky se ti povedly, a já si říkala, kdy tam budu nějaká lumpárna, a ono hned skoro na začátku :-D

5 Pouli Pouli | Web | 22. března 2012 v 22:18 | Reagovat

[4]: Ono většinou, když je James poblíž, tak se něco podobného děje.

6 Peti Peti | 11. ledna 2015 v 13:03 | Reagovat

Nádhera! Tyto povídky už jsem četla dvakrát. :-)

7 Pouli Pouli | 15. dubna 2015 v 20:14 | Reagovat

[6]: Ohó, to je největší radost, když se čtenář k povídce vrátí. Jsem ráda, že se ti tolik líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.