Čarodějné sestry - 1

8. prosince 2010 v 10:53 | Pouli |  Čarodějné sestry
To léto měla dvojčata strávit u svého dědy, který dělal správce na jednom menším letním zámečku. Turisty bohužel stále neobjeveném. Nezdržovali se příliš vybalováním a jejich první kroky vedly do knihovny. Daly si za úkol v ní objevit tajnou chodbu, kterou by měl mít každý zámek.
"Bylo by potřeba tu uklidit," poznamenala Bára, jakmile vešly.
"Klidně můžeš. Já ti ale nepomůžu, mám teď důležitější poslání," odpověděla jí sestra a začala číst jména knih na hřbetech a zjišťovat, která z nich je nejvíce ohmataná a funguje tedy k otevření chodby. Bára jen krčila rameny a začala z knih a polic ometat prach.
"Co to děláš?" zlobila se Katka. "Jak mám teď poznat, jak moc je která kniha používaná?" A že jich bylo. Police plné všelijakých románů, básní, slovníků, starých učebnic. V jednom regálu hvězdné mapy. Naproti kuchařky.
"Káťo," ozvala se Bára z druhé strany knihovny. "Tohle je něco pro tebe. Jak hledat tajné chodby. Přečti si to," zatahala za knihu a chtěla ji hodit sestře. Místo toho se kniha vrátila zpět, jako by byla na perku. Za regálem to začalo vrzat a rachotit a on sám se začal zasunovat do země i se všemi knihami v něm.

"No, Báro! Wau! Ty jsi poklad."
"No jo, ale jak to pak zavřeme?"
"Klid." Katka přejížděla očima jména knih ve vedlejších policích. "Mám to! Když skrýváme skryté," přečetla nahlas jméno jedné knihy.
"Myslíš, že to zabere?"
"Určitě, je to mezi kuchařkama," ujistila sestru Katka a na důkaz za knihu zatáhla. Celý regál se opět přesunul do původní polohy.
"Myslíš, že děda o tom ví?" zeptala s Bára.
"Asi jo, vždyť tu bydlí, co je to jeho. Mě spíš zajímá kam to vede." Katka nečekala na sestřiny protesty a znovu otevřela vchod do chodby. Nebylo v ní nic, než tma.
"Chtělo by to baterku, dojdu pro ně."
"A taky promazat. To je rachot, když se ten regál šoupe," poznamenala Bára za odbíhající sestrou.

Když vstoupily do tmy ovanul je ledový chlad. Chodba se mírně svažovala.
"Pozor schody," varovala Katka sestru za sebou. Asi deset minut po nich sestupovaly dál pod zem, kde následovala krátká rovinka a zatáčka, za kterou jim cestu dál blokovaly mohutné dveře. Neměly kliku, ale bylo do nich vyryto jezero, kolem něhož rostly kopretiny. Nad jezerem svítilo slunce. Pod jezerem svítil měsíc a hvězdy. Katka s dveřmi chvíli lomcovala, ale neotevřela je.
"Tak se vrátíme, ne?" navrhla Bára.
"Ty nemáš vůbec dobrodružného ducha. Zkus přijít na to jak se otvírají, určitě to nějak souvisí s tou rytinou."
Katka začala přejíždět prsty po kopretinách a hledala tajné tlačítko. Bára poodstoupila a zamyšleně si jezero prohlížela.
"Posviť mi sem," ukazovala Katka na slunce. "Je tu důlek nebo co.."
Bára namířila kužel světla na slunce. Ve dveřích s něco pohnulo. Katka vyskočila vedle Báry a čekala, co se bude dít.
"Zkus posvítit svou baterkou na měsíc. Třeba ten rébus bude v tom, že posvítíš na to, co svítí, což pro nás znamená slunce a měsíc."
Katka posvítila na měsíc a na dveřích se v jejich polovině objevila prasklina, přesně uprostřed jezera. Pak se dveře otevřely. Horní část vyjela nahoru a spodní se zasunula do země.
"Báro, jsi geniální," jásala Katka a proběhla dveřmi dál do chodby. Jakmile se k ní Bára přidala, dveře se za nimi zavřely.
"Hádám, že tady není žádná kniha, na zpětné otevření," řekla Bára a posvítila na dveře. Z vnitřní strany žádná rytina nebyla. "Tak tahle možnost taky padá."
"A bude to horší!" zaúpěla Katka a ukazovala na vodu vytékají zpod okolních stěn. "Hádám, že jsme měly posvítit i na to jezero."
Voda rychle přibývala a dívky v ní brzy stály po kolena.
"Co budeme dělat?"
"No zpátky není jak," přemýšlela Bára, zatímco Katka přejížděla baterkou strop v naději, že najde žebřík vedoucí někam nahoru. Nejlépe až zpátky na povrch.
"Poběž!" chňapla Bára sestru a rozběhla se chodbou dál dozadu. Nešlo to lehko díky té spoustě vody, kterou nyní měly skoro po pás.
Když se dostaly na konec chodby, sahala jim voda po ramena. Chodba končila jeskyní, která měla podlahu asi metr nad jejich hlavama a k jejímuž vchodu vedlo několik schodů, které začínaly už pod vodou. Dvojčata po nich hbitě vylezla a svalila se v jeskyni na zem.
Zatímco oddychovaly a vítaly se zpět v životě voda v chodbě opadla.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Santeria Santeria | Web | 12. prosince 2010 v 11:27 | Reagovat

Pěkné, moc pěkné....:-D

2 Surynka Surynka | Web | 13. srpna 2012 v 11:27 | Reagovat

Tak jsem se konečně pustila i do tohohle a musím říct, že to začíná zajímavě... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.