2. Společníci

10. září 2010 v 18:31
Sál, ve kterém panovník přijímal své návštěvy, byl obrovský, bohatě vyzdoben a zalit rudým světlem zapadajícího slunce. Král seděl na vyvýšeném trůnu. Malá princezna stála po jeho pravici. Před nimi v povolené vzdálenosti stáli dva muži v cestovních pláštích. Sluha Mo pokynul, aby se postavila k nim. Zároveň do sálu vešla žena, která také právě dorazila. Rychle si stoupla k ostatním.
Král povstal a pozvedl ruce v přátelském gestu: "Vítejte, zástupci elementů, jsem rád, že jste dorazili všichni čtyři v pořádku."
Všichni čtyři se poklonili: "Buď pozdraven králi, i ty královská dcero."
Král kývnutím hlavy pozdravení přijal a usedl zpět na trůn. Princezna přešla dopředu a promluvila.
"Také já vás zdravím. Jsem princezna Dew. Podnikneme spolu dlouhou a namáhavou cestu. Pevně věřím, že se brzy naučíme spolupráci a důvěře, aby naše cesta došla úspěchu. Vy mě znáte, ale pro mě jste záhadou, prosím, představte se mi."
Jeden z mužů se mírně uklonil a ujal se slova: "Říkají mi Helianthus, zatupuji lid země." Byl vysoký přes dva metry a svalnatý. Nevypadal jako rváč, naopak budil dojem moudrého ochránce. Na první pohled se zdál opálený, ale při druhém bylo vidět, že místo kůže má tmavou kůru jako stromy. Možná proto neměl na hlavě jediný vlas.
"Já se jmenuji Kal a patřím k lidu vody," řekl druhý muž. Byl o hlavu menší než Helianthus a stejně vysoký jako Mo. Jeho kůže byla tak bledá, že místy byly vidět i žíly. Obrovský kontrast k ní tvořily vlasy, dokonale černé. Zdály se být stále ještě mokré a Mo cítila touhu se jich dotknout a zjistit pravdu. "O sebemenším potůčku vím několik set kroků dopředu, takže se nemusíte bát, že bychom cestou strádali. Také poznám, kdy přichází déšť. Budeme tedy mít dostatek času si před ním najít dobrý úkryt," pokračoval Kal. "Kromě těchto očekávaných schopností jsem také celkem dobrý střelec a ještě lepší hráč v šachy." Po této ne nezbytně nutné informaci se atmosféra v sále uvolnila a stala se méně oficiální. Všem kromě Heliantha se mihl po tváři drobný nenásilný úsměv.
"Jsem Mo z lidu ohně. Velmi ráda Vás konečně poznávám osobně," řekla Mo princezně. Ta kývla na souhlas.
"A já jsem Ellen. Lid vzduchu," mírně se uklonila poslední ze společníků.
"Umíte létat Ellen? Někteří s Vašich lidí toto prý ovládají," zeptala se princezna.
"Ano, to umím," odpověděla Ellen a usmála se při tom jako někdo, kdo je zvyklý tuto otázku slýchat.
"Ukažte," vyzval ji Kal. Ellen se zhluboka nadechla a pomalu zvedla ruce od pasu nahoru až rozpažila. Zároveň se pomalu odlepila nohama od země. Chvíli se vznášela asi půl metru nad zemí, než se znovu postavila na nohy a otevřela oči.
"Ve skutečnosti to nelétám já, jen vzduch mě nadnáší," vysvětlila.
"Ale vypadá to stejně dobře," poznamenal Kal.
"Vyrazíte zítra za svítání. Zásoby i s průvodcem budou připraveny," promluvil opět král. "Mo a Ellen dorazily teprve před chvílí, jistě jste unavené z cesty. Sloužící vás zavedou do vašich pokojů, kde se v klidu můžete připravit na cestu."
"Panovník a královská dcera odchází," oznámil jeden z králových sloužících a uhodil přitom o zem zlatou tyčí.
"Stejným tónem nám oznamoval i jejich příchod," pošeptal Mo Kal a klaněl se za odcházejícím králem.
Po odchodu veličenstev si společníky rozebrali sloužící. Mo byla přidělena dívka, která se představila jako Maria. Dovedla Mo do jejího pokoje a odběhla do kuchyně pro něco teplého k snědku. Oheň v krbu už hořel, takže v pokoji bylo příjemné teplo narozdíl od studeného přijímacího sálu. Mo se okamžitě posadila před ohniště. Neodolala a chvíli se dívala do plamenů. Poté si prohlédla svůj pokoj.
Král nerozhazoval peníze svých poddaných zbytečně. Pokoj byl sice vyzdoben, ale ne bohatě. Postel měla nebesa a několik polštářů, na ní bylo nejvíce znát, že stojí v královském paláci. Kromě ní byl v pokoji již zmíněný krb, skříň, toaletní stolek, malý stolek u okna a dvojice křesel.
Po jídle a koupeli, kterou Mo Maria ochotně připravila, si Mo v rychlosti překontrolovala svou výbavu. Samozřejmě bylo vše v pořádku a tak si konečně lehla do peřin a usnula. Po nějaký čas teď bude muset spát jen napolo, aby včas zachytila případné nebezpečí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 5. října 2010 v 21:42 | Reagovat

moc děkuju za pochvalu stylu psaní =) tobě zatím pochválím jen dess, ale na povídky se taky kouknu
nejsem tu poprvé a naposledy taky určitě ne :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.